Aktuální rozměry Velkého Aletschského ledovce (Grosser Aletschgletscher) jsou stále impozantní. Zaujímá plochu 86 km² při délce téměř 24 km, čímž nemá v Alpách konkurenci – v Evropě najdete větší ledovce jen ve Skandinávii a na Islandu. Přes nehostinné prostředí, které v okolí ledovce přirozeně panuje, je Velký Aletschský ledovec docela dobře přístupný i pro běžné smrtelníky. A snad každý si po návštěvě této nádherné oblasti řekne: jak dlouho tu ta ledová masa ještě bude?

Horní část Aletschského ledovce, tzv. sběrnou oblast, lze spatřit bez velké námahy: stačí vyjet ozubnicovou železnicí Jungfraubahn na Jungfraujoch (3.454 m), nejvyšší železniční stanici Evropy, a vyjít ze skály ven. Za pěkného počasí se před vámi otevře impozantní panoráma rámované řadou čtyřtisícovek, z nichž nejbližší jsou Jungfrau (4.158 m) a Mönch (4.107 m). A ta velká bílá plocha, která se v údolí pod vámi mírně sklání k jihovýchodu, tvoří právě jednu ze tří sběrných oblastí Velkého Aletschského ledovce, zvanou Jungfraufirn. Že se jedná o ledovec, nemusí být na první pohled patrné; zejména pokud leží čerstvý sníh, může vypadat prostě jako zasněžené údolí. Za pěkného počasí se z Jungfraujochu nabízí alespoň krátká procházka po ledovci. Prakticky vždy bývá vyšlapaná cesta, která mírně stoupá úbočím hory Mönch k chatě Mönchsjochhütte (3.650 m). Tam dorazíte za slabou hodinku; jde o snadnou a bezpečnou trasu, kde vás nepřekvapí žádné technické obtíže. Daleko spíše budete trochu lapat po dechu, úbytek kyslíku je ve vysoké nadmořské výšce znát.

Zkušení vysokohorští turisté mohou z Mönchsjochhütte další den pokračovat podél Aletschského ledovce k chatě Konkordiahütte a dál. Jde ale o náročné túry, doporučované pouze s vysokohorským vůdcem. Konkordiahütte je položená přímo nad středobodem ledovce, nad místem zvaným Konkordiaplatz, kde se stýkají všechny tři sběrné oblasti. Odtud dolů směrem k údolí Rhôny už Aletschgletscher pokračuje jako jediná obrovská zamrzlá řeka.Ke spodním partiím ledovce se však lze snadněji dostat z jihu, z rekreačních osad Riederalp, Bettmeralp či Fiescheralp. Všechny tři leží na náhorní plošině pod hřebenem, který odděluje Velký Aletschský ledovec od údolí horní Rhôny, a jsou dostupné lanovkami, nikoli však autem. Lanovky slouží v zimě lyžařům, v létě především pěším turistům.

Pokud vám jde o výšku, tak vyjeďte z Fiescheralpu lanovkou až na Eggishorn (2.927 m). Z vrcholu se otevírá úchvatný výhled na dolní a střední část ledovce, který leží více než kilometr pod vámi. Pro bližší pohledy na ledovec je ale lepším východištěm osada Riederalp. Od horní stanice údolní lanovky (1.925 m) snadno vystoupíte na skalnatý hřbet nad ledovcem, který vrcholí kopcem Hochfluh (2.227 m). Návrší je zhruba na úrovni současného čela ledovce a z řady míst nabízí nádherné, blízké pohledy na ledovec. Z této perspektivy jsou mj. výborně vidět boční morény, které naznačují, o kolik více ledu tu bylo ještě před pár desítkami let. Rozdíl činí na výšku desítky metrů, na délku však již jde o kilometry.

Ještě než vystoupíte na výhledový hřbet, spatříte historický objekt Villy Cassell, která je dnes sídlem ekologické organizace Pro Natura. Uvnitř můžete navštívit expozici věnovanou přírodě aletschské oblasti, která je od roku 2001 na seznamu Světového dědictví UNESCO. Ve Ville Cassell je také možné si zařídit treky po ledovci s doprovodem horského vůdce. Dolů k ledovci se ale můžete vydat i sami – od blízké horské chaty Riederfurka sestupuje až na dno údolí značená cesta, která pak pokračuje přes 50 m vysoký visutý most, postavený v roce 2008 blízko pod čelem ledovce, až do protější osady Belalp. Jinou možností je od Riederfurky pokračovat pěšky po hřbetu nad ledovcem až na Moosfluh (2.333 m), sestoupit do Bettmeralpu a vrátit se lanovkou zpět do údolí.

Pokud sejdete až těsně k Aletschskému ledovci nebo se dostanete přímo na něj, ovane vás i za teplých letních dní chlad. Bezprostřední okolí ledovce si zkrátka uchovává zřetelně chladnější mikroklima. Víc než z fyzické zimy by ale mělo mrazit z pravděpodobného budoucího vývoje tohoto přírodního fenoménu. Led totiž mizí skutečně rapidním tempem a seriózní vědecká pozorování zatím nepřinášejí žádné známky toho, že by se úbytek měl v dohledné době zastavit. Velký Aletschský ledovec patří k nejlépe zdokumentovaným zaledněným oblastem světa vůbec. Přesné topografické záznamy o poměrech na ledovci jsou k dispozici přibližně od roku 1880, o něco méně detailní informace se dají vysledovat přibližně pět století nazpět. Složitější vědecké postupy, například radiouhlíková metoda či dendrochronologická analýza fosilních stromů, pak umožňují vytvořit poměrně přesný obraz toho, jak se plocha Velkého Aletschského ledovce měnila v průběhu posledních 3500 let.

Během uvedeného období byl Velký Aletschský ledovec již nejméně dvakrát stejně „malý“ jako dnes: v době okolo přelomu letopočtu a také v době bronzové, přibližně před 3400 lety. Tehdy byl rozsah ledovce zřejmě ještě o něco menší než dnes. Naopak po většinu středověku a novověku (přibližně od roku 1200) byla plocha ledu spíše větší. Poslední výrazné maximum nastalo v roce 1860 a od té doby ledu trvale ubývá; hlavní splaz Velkého Aletschského ledovce ustoupil o 3,5 km! Jen za poslední přesně analyzovaný rok (2011) to bylo o 35 m.

Na základě výše uvedených dat by klimatičtí skeptikové mohli říci, že ledu ubývalo už v minulosti podobně jako dnes a ledovec je tu stále. Jenže úbytek ledu během posledních 150 let je neobvykle rychlý a hlavně už trvá velmi dlouho bez nějakých známek zpomalení. Navíc má úbytek ledové hmoty značnou setrvačnost. Vědci odhadují, že i kdyby se nárůst teploty ovzduší nyní zastavil ze dne na den, tak by se ledovec – a nejen Aletschský – smršťoval ještě nejméně 30 let. Teprve poté by zase možná začalo docházet k přirozeným akumulacím sněhu. Jinými slovy: i kdyby se teď stal zázrak, tak led by stejně mizel nejméně do roku 2040. A to není dobrá perspektiva.