Téměř třistatisícová Lublaň leží v kotlině mezi Krasem a Alpami v nadmořské výšce 298 m. Svou velikostí, architekturou, členitostí a studentským životem by se dala přirovnat k Brnu. Na rozdíl od moravské metropole má ale slovinské hlavní město řeku Lublanici, která mu dodává nenapodobitelný charakter. Do města přitéká z jihu, od močálů, které v zimě občas sužují Lublaň i několik týdnů trvajícím obdobím mlh a špatného počasí. V létě se naopak teplé středomořské proudění postará spolu s řekou o atmosféru téměř přímořskou.

Podle legendy založil Lublaň řecký rek Iásón s Argonauty, když utíkali před králem Aiétem, jemuž ukradli zlaté rouno. Iásón se u řeky Lublanice utkal se strašlivou obludou, kterou zabil. Ta se stala v podobě draka symbolem Lublaně a součástí jejího erbu. Archeologové však datují první osídlení lublaňských mokřadů už do doby před 5000 lety. Nejvýznamnější starověkou stopu tu zanechali Římané, kteří se do oblasti dostali v polovině 1. stol. př. n. l. Na jihovýchodě dnešní Lublaně vystavěli město Emona, které mělo asi 5000 obyvatel, většinou obchodníků a řemeslníků, částečně též státních úředníků a vojenských veteránů. Město obepínaly hradby místy až 4 m široké a 8 m vysoké. Ke zbytkům nejstaršího opevnění v současné jižní čtvrti Krakovo přistavěl koncem 20. let minulého století architekt Jože Plečnik klenuté podloubí s pyramidou. Díky velké koncentraci umělců v okolí zdejší Krakovské ulice se v minulosti této části města přezdívalo také Lublaňský Montmartre. Římské ruiny se dochovaly i o několik ulic dál v domě impresionistického malíře Jakopiče.

Na zničení Emony se podepsali Hunové v čele s Attilou. Na konci 6. století založili na úpatí dnešního Hradního vrchu své sídliště Slované. Rozvoj města výrazně pokročil ve 13. století, kdy se Lublaň stala hlavním městem Kranje. Roku 1335 připadlo město i s Kranjem Habsburkům, v jejichž držení zůstalo, až na krátké období Ilyrských provincií, do konce první světové války.

Vzhled Lublaně dvakrát ovlivnilo silné zemětřesení. Po prvním v roce 1511 dostalo město svou renesanční tvář, po druhém v roce 1895 se významně uplatnila secesní architektura. Pro současnou podobu Lublaně však bylo nejvýznamnější období mezi světovými válkami, výrazně spjaté se jménem architekta Jože Plečnika (1872–1957). Čechům je tento lublaňský rodák také blízký. S českým prostředím pojí Plečnika nejen výuka na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové a mnoho architektonických výtvorů včetně přestavby Pražského hradu, ale také osobní přátelství s Tomášem G. Masarykem a jeho dcerou Alicí. Spekuluje se dokonce i o mnohem hlubším vztahu mezi Masarykovou dcerou a slovinským architektem. Známá je i jejich pozoruhodná korespondence po Plečnikově návratu do Lublaně v roce 1921.

Snad žádné jiné evropské město není tak silně spojeno s dílem jediného člověka, jako právě Lublaň. Pod rukama geniálního architekta, urbanisty a designéra prošlo rozsáhlou úpravou staré městské jádro poničené zemětřesením. Plečnikovou fantazií a originálním rukopisem se může pyšnit přes 60 staveb. Při úpravě města vycházel Plečnik ze tří hlavních os. Jednou byla spojnice hradního návrší s městským parkem, druhou cesta od Plečnikova domu ve čtvrti Trnovo na Parlamentní náměstí a třetí tvořila řeka Ljubljanice. Nejpozoruhodnějším symbolem Lublaně se stalo Tromostovje (Trojmostí) spojující ústřední Prešernovo náměstí se starou čtvrtí pod hradem. Původní Špitálský most propojil Plečnik v letech 1929–1932 s dalšími dvěma lávkami pro pěší. Kousek od Trojmostí směrem po proudu řeky stojí na nábřeží jedno z monumentálních Plečnikových děl – dlouhá městská tržnice s podloubími a krámky, která se táhne až k Dračímu mostu. K dalším Plečnikovým stavbám patří Národní univerzitní knihovna, sídlo pojišťovny Triglav, most přes potok Gradaščica, kostel sv. Michaela v obci Črna Vas nebo centrální stadion ve čtvrti Bežigrad. V centru města je pak populárním místem někdejší klášter řádu německých rytířů Križanke, který v 50. letech přestavěl tehdy již osmdesátiletý Plečnik se svými žáky v kulturní komplex zahrnující letní divadlo, komorní scénu, výstavní prostory i restauraci. Pokud nechcete platit drahé vstupné, přidejte se k početné skupině lidí, kteří při koncertech posedávají na okolních zídkách a v duchu za to Plečnikovi děkují.

Ponurá atmosféra močálů za městem i sluneční paprsky protínající hustou mlhu se staly častým námětem uměleckých děl, která můžete koupit na pravidelném sobotním trhu uměleckých řemesel v centru Lublaně. Nedělní dopoledne je vyhrazeno pro bleší trh, který si rozhodně nesmíte nechat ujít. Veteš všeho druhu lemuje od Trojmostí pravý břeh Lublanice a nenápadně láká do starých uliček v podhradí. Oba trhy jsou také společenskou událostí, kde se pravidelně setkávají přátelé, aby spolu poklábosili a probrali uplynulý týden.

Cankarjevo nabrežje (Cankarovo nábřeží) lemuje také nespočet kaváren a barů, z nichž nesmíte vynechat proslulou kavárnu Maček. Z její letní terasy nad řekou můžete obdivovat staré barevné domy pitvořící se na hladině Lublanice. Přímo naproti na levém břehu najdete na Prešernově náměstí jedinečnou kavárnu a restauraci se zahrádkou Pločnik, kde o letních večerech vystupují ve světle pouličních lamp mladí alternativní umělci.

Lublaň zdaleka nenosí jen závoj utkaný z tisícileté historie. Jako univerzitní město žije především mladými lidmi a několik posledních let také zahraničními turisty, které sem přilákaly linky nízkonákladových leteckých společností. Hlavní Slovinská třída s drahými butiky a kavárnami je rájem nákupů. Bezmála 60 tisíc vysokoškoláků se však chce také bavit. Proslulé Metelkovo město bývá přirovnáváno k ostravské Stodolní ulici. Přes den opuštěná, ošuntělá ulice s továrními domy se v noci promění v živoucí centrum hudby. Bezpočtu klubů a hudebních stylů odpovídá také oblečení návštěvníků i podávané nápoje. Na víkend skoro všichni z města odjíždějí, a tak Lublaň oddechuje prázdnými ulicemi. Tehdy je nejvhodnější čas na procházku, třeba v jednom z nejkrásnějších parků Tivoli, který kromě tichých zákoutí ukrývá také Tivolski grad, původně sídlo jezuitů postavené na počátku 17. století. Dnes je zde umístěno Mezinárodní centrum grafiky.

Rovinatá krajina, dopravní zácpy a drahá městská doprava daly vzniknout patrně největšímu lublaňskému fenoménu – cyklistice. Město je koly doslova zaplaveno. Jezdí všichni a na všem. Na kole tu potkáte bankovního úředníka v drahém obleku i chudého studenta. Jedině na bicyklu máte možnost poznat skutečnou Lublaň. A ve kterém období je Lublaň nejkrásnější? Troufám si říct, že v každém. Pučící zeleň v ulicích a prudké sluneční paprsky odrážející se od fasád domů jí dodávají stejnou krásu a něhu jako spadané listí všech barev a tvarů nebo bílá zimní čepice.