Přehlídku velkolepých výhledů můžeme stěží začít jinde než na vrcholu Schafbergu (Ovčího vrchu, 1.782 m n. m.), i když paradoxně neleží v Horním Rakousku, nýbrž již v sousedním Salcbursku, jehož územím na něj také vede větší část trati populární zubačky. Ale poutní městečko St. Wolfgang, odkud zubačka vyjíždí, patří do Horního Rakouska a hlavně – z vrcholu Schafbergu, k jihu ukloněné vápencové kry, se otevírá světoznámý kruhový rozhled, jenž směrem k severu obsáhne pořádný kus Horního Rakouska včetně jezer Attersee a Mondsee, k nimž Schafberg spadá kolmou stěnou. V roce 1862 byl přímo na okraji této závratné stěny postaven hotel, od nějž lze přehlédnout nejen zmíněná dvě jezera, ale ještě pět dalších a sto vrcholů Solné komory k tomu.

Poměrně dlouhý výstup z malebného St. Wolfgangu na břehu jezera Wolfgangsee trvá kolem čtyř hodin. Cesta vede nejprve po horských loukách i lesem, posléze po příkrých kamenitých stezkách. Převýšení 1.250 m většinu turistů od výšlapu odradí, takže využijí pro cestu nahoru zubačku a pěšky se pak vracejí po značené trase s krásnými výhledy dolů. 

Nejnavštěvovanější vyhlídkou i východiskem turistických cest v pohoří Höllengebirge je vrchol  Feuerkogel (1.592 m n. m.) Z letoviska Ebensee na jižním břehu jezera Traunsee, kde do něj ústí stejnojmenná řeka, lze nahoru vystoupat po značených chodnících 804/820 asi za dvě a půl hodiny. Druhou variantou je kabinová lanovka, uvedená do provozu již v roce 1927 a zásadně zrenovovaná roku 1985. Milovníci válečných a špionážních filmů ale její okolí určitě poznají – lanovka v předchozí podobě si zahrála ve slavném filmu Kam orli nelétají z konce 60. let s Richardem Burtonem a Clintem Eastwoodem v hlavních rolích. Vyprahlá kamenitá náhorní plošina Höllengebirge se uklání k jihu mírnějšími, v dolní části travnatými a zalesněnými svahy, zatímco na severu končí příkrými skalními srázy. 

Vrchol Feuerkogelu je oblíbeným startovním místem vyznavačů paraglidingu a létání na závěsných kluzácích, ale od horní stanice lanovky vedou také snadné cesty na další dvě překrásné vyhlídky – na vrchol Alberfeldkogel (1.707 m n. m.) zvedající se krkolomnou skalní stěnou nad údolím Langbathtal a na majestátní horu Helmeskogel (1.633 m n. m.) s vyhlídkovým posedem a vrcholovým křížem. Na každou z vyhlídek lze dojít za hodinu, případně lze návštěvu obou propojit, absolvovat asi tříhodinový okruh a potom sestoupit za dvě hodiny zpátky do Ebensee.

Kdo by se však chtěl ještě důvěrněji seznámit s unikátní vyprahlou krajinou porostlou místy hustou klečí a hádat, který z vystupujících vrcholků je nejvyšší, může se vydat po dálkovém horském chodníku Haasweg č. 804, jenž vede napříč celým pohořím. Když turisté překonají na svazích nad příkopem Großer Totengraben místo, kde je chodník zajištěn lany a zábradlím, pod vrcholem Totengrabengupf odbočí vlevo do příkopu Höllkogelgrube a nakonec se vyšplhají až na vrchol Großer Höllkogel (1.862 m n. m.), nenechá je kruhový rozhled na pochybách, že právě tam stojí na nejvyšším místě Pekelných hor.

Při sestupu se lze občerstvit na nedaleké chatě Rieder Hütte (1.752 m n. m.), která přijde vysokohorským turistům obzvláště vhod při náhlém zhoršení počasí. V mlze, dešti a sněžení se kamenité stezky, klikatící se škrapovými poli, mezi závrty i kolem exponovaných svahů a strží, stávají kluzkými a nebezpečnými. V členitém vápencovém reliéfu se při špatné viditelnosti snadno ztratí orientace!

Od chaty ještě stoupá pěšina na vrchol Eiblgupf (1 hod.), kde si lze vychutnat pohled „z ptačí perspektivy“ na jezero Langbathsee. K chatě Rieder Hütte trvá putování od horní stanice lanovky na Feuerkogelu asi dvě hodiny. Od chaty vede po pěšině č. 830 příkrým ledovcovým údolím i přímá sestupová trasa k lovecké chatě na Vordere Spitzalm a dál do údolí řeky Traun k železniční stanici (celkem asi 3 hod.).  

Za dalšími vyhlídkami se vypravíme na jihozápad Horního Rakouska, kde se na hranici tří rakouských spolkových zemí, Horního Rakouska, Salcburska a Štýrska rozkládá mohutný masiv Dachsteinu. V údolí pod průsmykem Gschütt (964 m n. m.) leží uprostřed šťavnatých luk malebné turistické letovisko Gosau. Z městečka se vine údolím obklopeným rozeklanými vrcholy 7 km dlouhá přístupová silnice až do nitra bizarních skal k hostinci u horského jezera Vorderer Gosausee. Kolem něj je zřízena unikátní tematická stezka se zastávkami věnovanými vodě ze všech možných hledisek, odkud se turistům otevírají impozantní pohledy na majestátní vrcholy Dachsteinu obklopené ledovcem. U jezera začíná i nenáročná značená stezka až k Hinterer Gosausee (od hostince asi 2 hod.). Od Hinterer Gosausee se pak lze vydat na dlouhý (zhruba 5 hod.) přechod severním okrajem Dachsteinu do Hallstattu i na ledovcové túry v masivu Dachsteinu přes Adamek Hütte, horskou chatu ve výšce 2.196 m n. m. pod Gosauským ledovcem. Dachstein je místem nejsevernějšího a zároveň nejvýchodnějšího zalednění  Alp. Jeho nejvyšší polohy pokrývá několik ledovců, z nichž nejznámější a největší je Hallstattský o rozloze více než 3 km². V případě příznivého počasí se nabízí možnost vystoupat od hostince u Vorderer Gosausee náročnější stezkou kolem skalních věží severovýchodním úbočím Gosaukamm  (cca 3,5 hod.) na Stiegelpass do výšky 2.018 m n. m., stále s vynikajícími výhledy.

Úžasnou vyhlídku návštěvníkům dychtícím po pohledu na nejvyšší vrchol masivu Hoher Dachstein (2.995 m n. m.), hřebeny Taur i na Totes Gebirge zprostředkovává kabinová lanovka Dachstein-Südwandbahn, někdy označovaná též jako Dachstein Gletscherbahn. Vyjíždí ze štýrského Ramsau, za pouhých šest minut překoná výškový rozdíl téměř 1.000 m a místy až 210 m nad jižní stěnou Dachsteinu vyveze turisty na trati bez jediné podpěry na Hunerkogel (2.700 m n. m.) ležící přímo na hranicích Štýrska a Horního Rakouska. Vedle její horní stanice byla v roce 2005 otevřena vyhlídková plošina Dachstein Skywalk, vyčnívající v délce 15 m ze skalní stěny padající zde kolmo dolů do hloubky 250 m. Za dobré viditelnosti je z plošiny vidět směrem k severu až do Česka. Jen několik minut chůze je vzdálen dachsteinský ledový palác vybudovaný v ledovci o dva roky později. Jako nejnovější atrakce pro milovníky adrenalinového opojení s kladným vztahem k výškám zde byl vloni otevřen stometrový visutý most – jeho označení „polechtání nervů s výhledem“ mluví za vše. Komu to ještě nestačí, může si při cestě počkat na tu z dvojice lanovkových gondol, jež nabízí jako bonus balkon, na němž si 10 cestujících může cestu nad jižní stěnou Dachsteinu užít na čerstvém povětří.

Milovníkům romantiky se nabízí v červenci a v srpnu vždy v neděli a v úterý jedinečný zážitek – možnost vyjet na Hunerkogel speciální „ranní“ gondolou a užít si tam pohled na vycházející slunce doplněný následně o snídani. O sobotách od poloviny září do října se nabízí obdobný zážitek ve večerním provedení – západ slunce s večeří.

Z dalšího východiska horských túr, pěkného městečka Obertraun u Hallstattského jezera, jezdí lanovka Dachsteinseilbahn (též Dachstein-Krippenstein) na rozeklanou a obtížně schůdnou vápencovou plošinu „ Auf dem Stein“, rozprostírající se na ploše asi 280 km² v nadmořské výšce kolem 2.000 m. U horní stanice Krippenstein (2.069 m n. m.) čeká na turisty mimořádná atrakce. Mohou se vydat pohodlným horským chodníkem (asi půl hodiny) k vyhlídce „ Pět prstů“ u vrcholu Hoher Krippenstein (2.108 m n. m.). Přímo nad jeho severní stěnou, 1.500 m nad Hallstattským jezerem, ční do prostoru unikátní konstrukce pěti prstů zhruba čtyři metry dlouhých. Na jednom prstu rámuje pohled na Hallstatt velký barokní rám, druhý má skleněnou podlahu a umožňuje bezprostřední pohled do hloubky 400 m, v níž se nachází nejbližší zem, na dalším je zase instalován dalekohled k bezplatnému použití. 

Z Krippensteinu se dá sestoupit zhruba za dvě hodiny k mezistanici lanovky Schönbergalm ve výšce 1.340 m n. m. Nejprve se jde po široké cestě, později po příkré kamenité stezce. Čtvrt hodiny chůze od stanice leží dvě světoznámé jeskyně, které patří k největším v Alpách. Ledová jeskyně nabízí nejprve krápníkovou síň a Dóm krále Artuše, kde se svého času našly kosti jeskynních medvědů nesoucí známky lidského opracování. Odtud vede prohlídka do horního patra jeskyně k fantastickým ledovým útvarům v Parsifalově dómu a k Velké ledové hoře, takto ledové homoli více než 9 m vysoké. Mamutí jeskyně dostala jméno podle svých obrovských rozměrů. Dosud je v ní prozkoumáno přes 60 km chodeb, z nichž zhruba jeden kilometr je zpřístupněn veřejnosti. Ani tady nezapomeňte na teplé oblečení, průměrná teplota v jeskyni činí pouze 3 °C. Povídání o vyhlídkách končíme sice pod zemí, ale budiž to důkazem, jak rozmanité zážitky nabízejí hornorakouské Alpy všem turistům!