Existuje několik verzí toho, jak se dostal původně perský tulipán přes Turecko do Evropy a kdo z Evropanů ho kdy spatřil jako první. A vlastně to není až tak důležité. To podstatné, co se kolem tulipánů začalo odehrávat, je spojeno s postavou lékaře a botanika Charlese de L´Ecluse, známého pod polatinštělou podobou jména jako Carolus Clusius. Narodil se v Arrasu, studoval práva v Gentu a medicínu v Montpellieru, ale lékařskou praxi nikdy neprovozoval, zato se zajímal o rostliny, zpočátku hlavně léčivé, ale záhy i všechny ostatní. Když působil několik let ve Vídni jako ředitel zahrady léčivých rostlin císaře Maxmiliána II., stihl za tu dobu prostudovat rakouskou alpskou flóru a jako první (alespoň co se zdokumentovaných výstupů týká) stanout na vrcholu Schneebergu, nejvýchodnější alpské dvoutisícovky. Ale hlavně se asi právě ve Vídni poprvé seznámil s tulipány. Zaujaly ho a už v roce 1592 o nich zveřejnil pojednání. Když se o rok později stal profesorem na univerzitě v Leidenu a spoluzakladatelem tamní Hortus Academicus, první botanické zahrady v Nizozemí, bylo jasné, že začne pěstovat tulipány i tam. Tulipánům se v Nizozemí dařilo, začaly se pomalu šířit a získávat věhlas. Dokonce takový, že Clusiovu botanickou zahradu navštívili několikrát zloději a ukradli odtamtud stovky tulipánových cibulek.

Byl to také Clusius, kdo se začal jako první zabývat rozmanitým zbarvením tulipánů a povšiml si toho, že občas vznikají květy zvláštním způsobem žíhané. Teprve v 19. stol. se přišlo na to, že za tímto vzácným a o to cennějším zbarvením stojí virová infekce. Poprask, který zejména tyhle zvláštní květy vyvolaly, ale na sebe nenechal čekat zdaleka tak dlouho. V Nizozemí totiž v letech 1634–1637 vypukla tulpenmanie, ano, doslova tulipánománie, případně, chcete-li, bollengekte – cibulkové šílenství. S cibulkami, jejichž cena se raketově vyšplhala do astronomických výšek, chtěl obchodovat kdekdo. Není divu – některé dochované údaje jsou ohromující. V roce 1635 se třeba 40 cibulek prodalo za 100 000 florinů, což tehdy představovalo stejnou kupní sílu jako asi jeden milion eur! Období tulipánománie bylo dobou, kdy do obchodu s cibulkami vstoupili masově spekulanti. Všechno skončilo nevyhnutelným krachem a pádem cen. Seriózní výzkumy z konce 20. stol. sice nasvědčují tomu, že zprávy o tulipánománii byly do jisté míry přehnané, ale přesto zůstává tento fenomén předmětem zájmu ekonomů i dnes a stále podněcuje vznik různých, často vzájemně protichůdných teorií.

I když tulipánománie skončila neslavně, tulipánům v Nizozemí to v konečném důsledku moc neublížilo. Pěstovaly se dál a postupně k nim začaly přibývat i další druhy – hyacinty, narcisy, krokusy, lilie a také necibuloviny, z nichž nejžádanější jsou růže. Hlavní oblastí pěstování se stal tzv. Bollenstreek, oblast mezi Leidenem a Haarlemem. Vede tudy také trasa jednoho z nejslavnějších nizozemských květinových korz. Vždy jednu dubnovou sobotu (letos to bude 24. 4.) se dopoledne vydává z Noordwijku na čtyřicetikilometrovou cestu více než padesát nejrůznějších alegorických vozů, jejichž veškerá výzdoba je zhotovena z květin. Konkrétní podoba vozů je každým rokem jiná a řídí se vždy tématem korza – vloni to byly „Slavné knihy“, tento rok nás čeká „Cesta Evropou“. Mezi vozy vyhrávají pochodové kapely a celé akci přihlížejí podél trasy statisíce lidí. Než dojedou vozy pozdě večer do Haarlemu, projedou odpoledne i místem, které pro milovníky jarních květin představuje něco ještě lepšího než ráj – parkem Keukenhof.

Vloni oslavil Keukenhof 60. výročí své moderní existence, ale jeho historie je mnohem delší. V 15. stol. patřil do majetku vévodkyně Jakuby Bavorské, jíž vymřela straubinsko-holandská větev Wittelsbachů. Kromě toho, že sloužil jako lovecká honitba, pěstovaly se tu rovněž bylinky pro vévodskou kuchyni, a tak se zrodil i dodnes používaný název – Keukenhof znamená „kuchyňská zahrada“. Posléze vznikl zámek téhož jména a u něj, to jsme již v polovině 19. stol., krajinná zahrada anglického typu. Právě tento park tvoří základ dnešního Keukenhofu. Ten má rozlohu 32 ha a skrývá v sobě 15 km cest. V roce 1949 v něm byla z iniciativy starosty nedalekého města Lisse a mnoha nizozemských pěstitelů a vývozců cibulek uspořádána první výstava květin pod širým nebem. Z ní se pak rozvinula pravidelná každoroční tradice – přibylo nejen mnohonásobně více květin, ale také několik výstavních pavilonů. Keukenhof je otevřen pouhé dva měsíce v roce, zhruba od poloviny března do poloviny května. Je to logické – jeho krásu tvoří především jarní cibuloviny, jichž tu bývá vysazeno na sedm milionů kusů. Vzhled záhonů se každoročně mění – i tady mají vždy své téma. Zatímco vloni jím bylo „USA, New Amsterdam – New York, 400 let“ a expozici dominovala květinová mozaika Sochy svobody z více než 57 000 rostlin, letošním tématem jsou „Srdečné pozdravy z Ruska“ – a hlavním obrazcem bude 21 × 12 m velký chrám sv. Vasila z téměř 65 000 květů. Zdejší zahradníci dílo vytvořili už v říjnu, poslední hrsti hlíny přihodil osobně ruský velvyslanec v Nizozemsku a o zbytek se postará příroda.

Po celé dva měsíce probíhají v parku nejrůznější doprovodné akce, od koncertů přes workshopy až k ukázkám sokolnictví, a speciální výstavy ve zmíněných pavilonech. V posledních letech navštěvuje Keukenhof každým rokem na 800 000 lidí, z toho asi 70 % tvoří turisté ze zahraničí. A tak se Kuchyňská zahrádka stala významným ekonomickým hybatelem celého regionu.

Pokud ale chceme vidět v akci skutečného ekonomického giganta, a navíc absolvovat neuvěřitelný zážitek, musíme navštívit květinovou aukci. Když se počátkem roku 2008 spojili dva dosavadní největší konkurenti v oboru, vznikl obr nemající obdoby – družstvo FloraHolland má šest aukčních center, z nichž dvě největší, v Aalsmeeru a Naaldwijku, jsou přístupná i veřejnosti. Obchody nejen s nizozemskými, ale i dováženými květinami (podle obratu se zdaleka nejvíc květin dováží z Keni a s odstupem pak z Izraele a Etiopie) probíhají ve 13 aukčních místnostech s celkem 40 aukčními „hodinami“ (světelné tabule s údaji o právě dražené položce a ciferníkem, na němž ve způsobu tzv. holandské dražby klesá cena od výchozí hodnoty 100 dolů). Čísla, která se objevují v ročenkách FloraHolland, jsou prostě neuvěřitelná. Celkový roční obrat se pohybuje kolem čtyř miliard eur. Řezaných květin se ročně prodá více než 11 miliard kusů (tj. téměř 45 milionů každý pracovní den), k tomu skoro 900 milionů hrnkových pokojových rostlin a skoro 400 milionů rostlin venkovních. Jen v Aalsmeeru proběhne každý den téměř 40 000 „hodinových“ transakcí. Podle obratu jsou na prvním místě v žebříčku prodaných řezaných květin s velkým náskokem růže, na druhém chryzantémy a na třetím tulipány. Žebříček pokojových rostlin vedou orchideje rodu Phalaenopsis a venkovních rostlin pelargonie. Především Aalsmeer využívá toho, že leží v bezprostřední blízkosti mezinárodního letiště Schiphol. A tak je naprosto běžné, že ráno vydražené květiny se téhož dne večer již prodávají na druhém konci světa nebo alespoň Evropy. Bezkonkurenčně nejvíc květin (měřeno finanční hodnotou exportu) se z Nizozemska vyváží do sousedního Německa, dále pak do Velké Británie a Francie. Při pohledu do této tabulky jsem se přestal divit, proč je u nás květinářství na každém rohu. Česká republika se totiž dělí s USA o 13. místo a třeba v roce 2008 se k nám dovezly z Nizozemska květiny v hodnotě 67 milionů eur.

Ohromeni ekonomickými údaji nesmíme zapomenout ještě na jednu květinovou událost, jíž se Nizozemsko právem pyšní. Její výjimečnost podtrhuje už jen četnost konání – světové zahradnické expo Floriade, největší akce svého druhu na světě, totiž otevírá své brány jen jednou za 10 let! A pokaždé na jiném místě.