Rekreanti obléhající jadranské pobřeží jen neradi opouštějí laskavé moře, ale přesto se vyplatí alespoň jeden den věnovat výletu do hornatého vnitrozemí Chorvatska, kde leží jeden z nejkrásnějších národních parků Evropy. Příjezd k Plitvickým jezerům je možný z mnoha stran – od Záhřebu, Rijeky, Senje i od pobřežního městečka Karlobag, odkud je to na Plitvice jen asi 90 km, i když horskou silnicí plnou serpentin, ale též krásných výhledů. Protože vstupné do areálu o rozloze téměř 300 km² je poměrně vysoké (v letní sezoně 110 kun na osobu), bude dobře, když si na zdejší pobyt rezervujeme celý den. Nakonec u jezera Kozjak je možné i přenocovat v jednom ze tří hotelů. Šest různých turistických tras vede jak k těm nejznámějším vyhlídkám, které uvidíme na všech propagačních fotografiích, tak i do zcela zapomenutých, ale neméně krásných míst. A je dobré držet se doporučeného směru cesty vyznačeného na plánku, který obdržíme se vstupenkou. Cesta opačným směrem, „proti srsti“, může být místy velmi obtížná a nebezpečná. Vstupenka nás také opravňuje k použití vyhlídkových jízd po suchu i po vodě a bylo by škoda této nabídky nevyužít. Tím spíš, že národní park je velmi rozlehlý a vzdálenosti mezi Horními a Dolními jezery jsou značné.

Osou celého území je řeka Korana, která si na rozhraní vápencového a dolomitického masivu vyhloubila hluboké údolí. Její voda v sobě nese, podobně jako v případě všech krasových řek, velké množství rozpuštěného vápence a dalších minerálů, které dávají krasovým vodám onu zvláštní průzračnost a chladně modré, případně i zelené zabarvení. Na vzduchu se však vápenec dovede z vody zase vysrážet, a to v podobě jemných krystalků, kterým se souborně říká sintr.  První sintrové prahy se začaly v řečišti Korany utvářet už před tisíciletími, patrně v období nízkého průtoku, kdy téměř stojatá voda umožnila vznik základních sintrových hrázek. Jakmile se za nimi zadržela voda, proces jejich postupného narůstání mohl pokračovat rychlostí 3 až 5 mm za rok. Zdejší nejvyšší a nejstarší sintrová hráz je vysoká asi 50 metrů, a tak můžeme předpokládat, že rostla několik tisíciletí – pakliže nebyla stržena při nějaké povodni. Na rozdíl od vodopádů na běžných řekách,  kde vodní proud dokáže snížit a nakonec prolomit i žulové skály nebo čedičové příkrovy, přes které přetéká, sintrové hráze právě proto, že přes ně  krasová voda teče, stále narůstají. Jsou sice křehké, ale pevné. Jezera za nimi jsou stále hlubší a větší a vodopády přepadající přes jejich krystalkové koruny jsou stále delší.

Vývoj šestnácti Plitvických jezer na osmikilometrovém úseku Korany byl postupný a nejednotný. Řeka na tomto úseku klesá asi o 140 metrů a její jezera stupňovitě sestupují, propojena celkem devadesáti vodopády. Nejvýše položené a druhé největší je Proščansko jezero ve výšce 639 metrů. Je to velká vodní plocha, která kromě Korany přijímá ještě několik drobnějších horských potoků a přetéká přes hráz řadou vodopádů. Pak následuje jedenáct dalších jezer včetně největšího Kozjaku, který zároveň uzavírá kaskádu Horních jezer (Gornja jezera). Jeho klidná, blankytně modrá hladina má plochu 84 ha, břehy zvolna přecházejí v travnaté stráně nebo prudce stoupají do zalesněných horských svahů. Kolem tohoto jezera se soustřeďuje také většina turistických aktivit. Lze si tu udělat piknik, navštívit restauraci nebo jen stánky s občerstvením, dopřát si vyjížďku lodí nebo nasednout do vyhlídkového vláčku.

Skupina čtyř Dolních jezer (Donja jezera) vznikala původně v hlubokém podzemí, kam se Korana před tisíciletími propadla. Jako ponorná řeka si cestou k moři vytvořila v řečišti další čtyři jezera. Jsou však mnohem menší a užší, na denním světle se ocitla poté, co se strop nad nimi začal postupně propadat. Celý proces „odkrývání  podsvětí“ mohl začít postupným vznikem propastí (podobných moravské Macoše nad ponornou řekou Punkvou), které se nakonec spojily a otevřely hluboký skalní kaňon s několika říčními jezery na dně. V místě bývalého propadání dnes můžeme vidět nejkrásnější skupinu vodopádů. Jsou až 72 m vysoké a nazývají se Sastavci. Vodopády jsou ve zdejším národním parku snad ještě přitažlivější než jezera. Kaskádovitě přepadají přes hráze jezer a mají nejrůznější podoby – od dlouhých, až 70 metrů vysokých proudů po nízké třímetrové slapy, od mohutných vodních stěn po soustavy čúrků nebo jen mlžných závojů. 

Plitvická jezera v Dinárských horách zůstávala před veřejností dlouho utajena. K jejich prvním propagátorům patřil český středoškolský profesor Janeček. On také inicioval speleologické výpravy za objevováním zdejších jeskyní, které jsou po obou stranách jezerní soustavy. Dosud jich bylo nalezeno dvanáct. Některé mají krápníkovou výzdobu a asi čtyři z nich jsou součástí turistických zastavení na zdejších naučných stezkách.

Plitvická jezera jsou podivuhodným světem, který jako by si žil sám pro sebe. Je sice pravda, že v létě je tady turistů víc, než bychom si přáli, ale mimo sezonu je zde skoro liduprázdno. Zejména podzim je překrásný. A zcela jiný obraz bychom tady našli v mrazivé zimě,  kdy se údolí Korany podobá Ledovému království. Zasněžené hory stojí ztichle nad zamrzlými zrcadly jezer a před hráze padají kaskády křišťálových rampouchů. Na ledové krápníky podobné píšťalám obřích varhan si jen vítr může hrát své zvonivé melodie. Ale i když tu jsme v nejparnějším létě a za plné návštěvnosti, vždy si odneseme nezapomenutelné zážitky.

Autor článku: Jan Votýpka

Zdroj textu: časopis Země světa, květen 2007 "Chorvatsko"

Článek publikován s laskavým souhlasem redakce časopisu Země světa

Cestovní kancelář Quicktour s. r. o. doporučuje všem cestovatelům časopis Země světa, ve kterém najdou inspiraci na cesty a spoustu informací o nejzajímavějších místech naší planety. Aktuální i starší čísla lze zakoupit v e-shopu časopisu na stránkách www.zemesveta.cz.