Černá Hora - Boka kotorská

Boka Kotorská – největší přírodní záliv na jihu Jaderského moře a jeden z nejhezčích na světě. Hluboko se zařezává do krasového pohoří, jež se za příznivých světelných podmínek odráží na modré hladině. Majestátností své horské hradby zvedající se přímo z moře i svým tvarem a velikostí připomíná severské fjordy, malebností svého pobřeží a bujným rostlinstvem slunný jih.

Boka se rozděluje na čtyři menší zálivy: nejblíž otevřenému moři Hercegnovský, za ním největší Tivatský, za úžinou Verige Risanský a nejzazší Kotorský. Přední část zálivu oddělují od volného moře poloostrovy Prevlaka a Luštica, jež poskytovaly ochranu vnitřním částem zálivu před nájezdníky, kteří tudy usilovali proniknout do černohorského vnitrozemí. Obráncům sloužila řada pevností. Rakušané, kteří ovládali tuto oblast více než sto let až do první světové války, vybudovali opevnění na mysu Mirišta, další na malém kruhovém ostrůvku Lastavica těsně u pobřeží, nazývaném dnes také Mamula podle stavitele opevnění, rakouského generála srbského původu Lazara Mamuly. Do Kotoru, nejvzdálenějšího místa v boce, je to odtud 28 km.

Naproti Luštici leží Herceg Novi, největší město boky Kotorské. Sídlo založil koncem 14. stol. bosenský král Tvrtko jako centrum obchodu se solí. Vyniká mimořádnou hojností subtropické vegetace, za což vděčí chráněné poloze pod horským masivem pohoří Krivošije a bohatým vodním srážkám, které toto místo řadí k nejdeštivějším v celé Evropě. Středomořská květena nás tady provázela na každém kroku, nemluvě o zdejších parcích a zahradách, jež návštěvníkům zpříjemňují pobyt v letních vedrech. Proslulá je zdejší botanická zahrada, jež pečuje o dvě tisícovky exotických rostlin.

Symbolem města Herceg Novi se stala hodinová věž postavená v roce 1667, která se tyčí nad bránou do staré čtvrti. Lákala nás spoustou restaurací a kavárniček, které ožívaly až navečer, kdy se rekreanti vrátili od moře z mnoha pláží. Promenáda Pet Danica odtud vede až do letoviska Igalo s termálními lázněmi nabízejícími mírně radioaktivní prameny a léčivé bahno. Z původního opevnění se zachovala jen část, španělská tvrz s válcovou věží Španjola a hrad Kanli-kula, v němž je dnes přírodní divadlo. V předměstí Topla se nachází klášterní komplex s kostely sv. Spasitele a sv. Jiří s cennými ikonami. Když jsme se podle moře vydali z centra města na opačnou stranu, východním směrem, dostali jsme se do stinného lesoparku Savinska dubrava, kde stojí pravoslavný klášter Savina s několika kostely. Pěkný pohled na klášter s mořem v pozadí jsme objevili mezi pomníky místního hřbitova. Na rozdíl od většiny srbských klášterů nevznikla Savina na popud jednoho panovníka, z jeho peněz a za jeho života. Celý komplex se rodil postupně od 15. do 19. stol. úsilím mnichů a zdejších lidí. Těsně vedle sebe tam stojí dva kostely, oba zasvěcené Zesnutí Panny Marie. Okouzlila nás hlavně malá jednoduchá gotická Stara Crkva z 15. stol., jejíž největší chloubou je klenotnice, doplňovaná již dlouhá léta cennými liturgickými předměty, ikonami, obrazy a dalšími exponáty. Nový kostel je o tři staletí mladší. V lese nad nimi se skrývá kostelík sv. Sávy, podle něhož se celý klášter jmenuje.

Do boky Kotorské denně vplouvají velké výletní lodě. Jejich cílem je Kotor, kde několik hodin kotví v přístavu, zatímco si pasažéři prohlížejí starobylé město s hradbami. Když jsme obrovské plavidlo, jež se s občasným pozdravným zahoukáním majestátně pohybuje po hladině zálivu, zahlédli poprvé, zastavili jsme auto, abychom si tuto jedinečnou podívanou mohli v klidu vychutnat. Do boky jako by se tím vracely staré časy, kdy jeden z nejlepších přírodních přístavů světa patřil jen námořníkům. Sloužila jako základna rakousko-uherského válečného námořnictva, v němž v rakouských uniformách sloužily i tisíce Čechů. Do českých učebnic dějepisu vešla boka Kotorská jako místo, kde došlo ke vzpouře kvůli nelidským podmínkám na lodích a nerovnému postavení národů v monarchii. Vypukla 1. února 1918 na pancéřovém křižníku Sankt Georg, zakotveném před osadou Ðenovići v Kumburské úžině, spojující Hercegnovský a Tivatský záliv. Ke vzpouře se přidaly posádky dalších 40 lodí umístěných v boce, celkem asi 6000 námořníků. Velení rakousko-uherského loďstva ji ale potlačilo a čtyři stovky námořníků postavilo před soud. Čtyři vůdcové vzpoury, mezi nimi Čech František Rasch, byli popraveni. Za první republiky byla boka Kotorská i přístavem pro československé lodě.

Nejspíš nejstarší osada v celém zálivu Risan dostala jméno podle ilyrského kmene Rizontů. Stala se hlavním opěrným bodem říše, přístavem a sídlem panovníků, především vládkyně Teuty ve 3. stol. př. n. l. Její piráti přepadali a olupovali římské lodi na Jadranu a z ukořistěného zlata a stříbra razili mince s portrétem své královny. Později osadu ovládli Římané, jako o Risiniu se o ní zmiňuje Plinius, podle nějž měla 10 000 obyvatel. V dnešním Risanu zničeném v 9. stol. zemětřesením žije pouze 1500 lidí. Po starých Římanech tam zůstaly zbytky mozaikových podlah a na mořském dně viditelné zbytky zatopených antických staveb. Je to jediné město v boce, jež nemá námořnickou tradici. Podle pověsti Teuta, když před svým skokem ze strmého útesu viděla, jak římské galéry obsazují přístav, uvalila na něj klatbu – nikdy už nebude přístavem pro lodě.

Dalším historicky významným městem na břehu boky Kotorské je Perast. Město mořeplavců zažívalo největší rozmach v 17. a 18. stol. Prosperitu mu zajišťovala především stavba lodí a vlastní obchodní flotila, čítající sto plavidel, kterou Perast konkuroval Kotoru. Ve městě působila vyhlášená námořní škola Nautika, na níž působil slavný odborník Marko Martinović. Důstojníky svého loďstva sem poslal do učení i ruský car Petr Veliký. Doklady zlatých časů se v Perastu dochovaly dodnes v podobě honosných, převážně barokních paláců a domů na nábřeží a v paralelních uličkách ve svahu, k nimž od moře stoupají úzká schodiště. Vlastnili je hlavně majitelé lodí. Nejkrásnější je palác Bujanovićů ze 17. stol., v němž sídlí Muzeum města Perastu, v paláci Nautiky zase Námořní muzeum. Zemětřesení v roce 1979 řadu domů pobořilo, některé další jsou opuštěné nebo zanedbané. Farní kostel sv. Mikuláše z 15. stol. se pyšní pětapadesátimetrovou zvonicí, jež je nejvyšší v boce. Na paměť vítězství benátského loďstva nad Turky v bitvě u Lepanta, kde se vyznamenali i Perasťané, ji postavili v roce 1691.

Perast je pojmenován podle ilyrského kmene Pirustů. Leží na rozhraní Risanského a Kotorského zálivu, naproti úžině Verige, jež je s šířkou 350 m nejužším místem boky. Verige znamená řetězy, mezi osadami Kamenari a Lepetani je natáhli v roce 1624, aby se již neopakovala historie, kdy se úžinou tajně proplížili severoafričtí piráti, zajali čtyři stovky místních lidí a odvlekli je do otroctví. Přes záliv, hluboký v těchto místech 30 m, nepřetržitě pendlují trajekty. Perast, ležící na výspě naproti úžině Verige, sloužil jako vysunutá hlídka Kotoru proti tureckým útokům na osady v zálivu. Samotné město Turci nikdy nedobyli, v polovině 17. stol. jeho obránci údajně odrazili útok šesti tisíc tureckých vojáků.

V Perastu jsme se nemohli vynadívat na dvojici půvabných ostrůvků, vzdálených jen pár stovek metrů od pevniny. Během dne neustále měnily svou tvář. Zvláště podmanivě vyhlížely za ranních mlh či před bouří, kdy je ještě ozařovaly sluneční paprsky, oblohu za nimi již ale zakrývaly olověné mraky. Z přístaviště jsme se na loďce přeplavili na umělý ostrov Gospa od Škrpelja. Vznikl tak, že lidé nejdříve kolem malého útesu navršili vraky potopených lodí a na ně z pevniny navozili v lodích kameny. Na rovné plošině vybudovali v 17. stol. poutní barokní kapli, rozšířenou později o svatyni Panny Marie s osmibokou kupolí. Zaujala nás bohatou výzdobou, souborem 68 olejů na plátně s výjevy ze Starého i Nového zákona od Tripa Kokolji, místního umělce-samouka. Muzeum v zadní části kostela přibližuje historii Perastu, k vidění jsou starověké amfory vyzvednuté ze dna moře, zbraně i nejrůznější relikvie spojené s mořeplavectvím. Vybudování ostrova si Perast připomíná vždy 22. července na slavnosti fašinada neboli svážení, kdy muži za vyzvánění zvonů vyplují na svých bárkách k ostrovu a vyhazují do moře kamení. Jen o stovku metrů slané vody dál se nachází přírodní ostrůvek Sveti Djordje s benediktýnským opatstvím z poloviny 12. stol. Od té doby byl mnohokrát pobořen a vyloupen, zničili ho Turci i zemětřesení, v roce 1667 se strop a apsida zřítily při velikonoční bohoslužbě. Kostel, hřbitov a malý cypřišový háj obklopuje zeď.

Nad východním pobřežím Kotorské zátoky se zvedá pohoří Pestingrad, na jehož úpatí leží obec s příjemně znějícím názvem Dobrota. Tvoří ji řada na sebe navazujících osad na pobřeží. Ve zdejších výstavných palácích sídlily bohaté rejdařské rodiny. Pobřeží tvoří bezpočet kotvišť pro rybářské čluny, ohraničených zídkami. Lidé si na ně pokládají ručníky a opalují se, skákají z nich do moře, pokládají na ně košíky s jídlem, které si přinesli k vodě. Dobrota je dnes dlouhým předměstím slavného Kotoru, jemuž věnujeme samostatný článek. Vyzkoušeli jsme nad ním i klikatou adrenalinovou silnici na úbočí pohoří Lovćen. Říká se jí Cattarský žebřík podle italského názvu Kotoru Cattaro. Původně tato stezka pro muly spojovala někdejší černohorské hlavní město Cetinje se světem. Jednu z nejatraktivnějších horských silnic v Evropě projektoval Josip Slady-Šilović z chorvatského Trogiru. Podle pověsti byl stavitel zamilovaný do černohorské kněžny Mileny a trasou nakreslil iniciálu jejího jména. Silnice stoupá 25 serpentinami od moře k průsmyku Krstac ve výšce 900 m n. m., odkud se nabídne další úchvatný pohled přes kotorskou část boky až k Orahovaci.

Její západní pobřeží lemuje pohoří Vrmac. Stejně jako svahy ostatních hor kolem boky je porostlé piniemi, cypřiši, oleandry, duby a různými křovinami. Při jeho úpatí rostou fíkovníky, citrusovníky a olivovníky, domky krášlí mimózy, kamélie, magnólie, kaktusy nejrůznějších velikostí a další cizokrajné rostliny, které přiváželi ze svých plaveb námořníci. V největší zdejší osadě Prčanj svítí bílým mramorem mariánský kostel ze začátku 19. stol., druhý největší na Jadranu po katedrále v chorvatském Dubrovníku. Chrám Zrození Panny Marie, stavěný 120 let, svědčí o prosperitě této maličké obce v minulosti, kdy byl Prčanj domovským přístavem 30 zaoceánských lodí. Výstavbu chrámu financovali zdejší námořní kapitání, kteří mj. zdarma přepravovali potřebný stavební kámen z chorvatské Korčuly. Chrám je dílem benátského architekta Bernardina Maccarucciho, uvnitř ho zdobí celá galerie obrazů a soch, například od Tripa Kokolji, Ivana Meštroviče a dalších umělců. Na monumentálním schodišti nechybí busta zdejšího rodáka, kapitána Ivo Visina, prvního Slovana, jenž v polovině 19. stol. na palubě lodi Splendido podnikl cestu kolem světa. Po sedmi letech se vrátil a vydobyl si bílou vlajku s černou orlicí, kterou mu osobně předával císař František Josef. Slavnou plavbu připomíná v Prčanji hotel Splendido a v celé zemi Visinovy příběhy, jež vešly do paměti Černohorců, kteří si je dodnes vyprávějí. Prčanj byl střediskem mořeplavby a obchodu, sídlem několika škol pro námořníky. Výstavné domy a vily si tu postavili bohatí kapitáni, obchodníci a rejdaři. Mezi nimi vynikají domy rodin Floriů, Lukovićů a Beskućů.

Prčanj, město bohaté námořnické historie, je dnes příjemným turistickým letoviskem s pěknými plážemi, na nichž stejně jako jinde na březích boky v létě převládají cizinci, většinou přebývající v pronajatých apartmánech. Z toho našeho v Orahovaci, další z četných pobřežních obcí, jsme denně vyjížděli na výlety na zajímavá místa na březích boky a v jejím okolí. Nakupovali jsme na místních trzích a v malých pekárnách, pozorovali běžný život domorodců a obdivovali jedinečnou krásu boky Kotorské, jejíž některé partie kolem Kotorského a Risanského zálivu byly pro svou přírodní i kulturně-historickou hodnotu zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO jako jedna ze dvou černohorských památek. 

Autor článku: Jaroslav Skalický

Zdroj textu: časopis Země světa, červenec 2004, "Černá Hora"

Článek publikován s laskavým souhlasem redakce časopisu Země světa

Cestovní kancelář Quicktour s. r. o. doporučuje všem cestovatelům časopis Země světa, ve kterém najdou inspiraci na cesty a spoustu informací o nejzajímavějších místech naší planety. Aktuální i starší čísla lze zakoupit v e-shopu časopisu na stránkách www.zemesveta.cz.

Černá Hora - Boka Kotorska
© Dreamstime
Černá Hora - Boka Kotorska - Perast
© Dreamstime
Černá Hora - Boka Kotorska - Herceg Novi
© Dreamstime
Černá Hora - Boka Kotorska - Rišan
© Dreamstime
Černá Hora - Krásy Černé Hory - ostrov sv. Štefana
Autobus 8.9.2017 - 17.9.2017
sleva
300 Kč
10 490 Kč
cena od:
Vykukující lachtánek České Budějovice
+420 386 350 220
info-cb@quicktour.cz
Praha
+420 224 828 236
info-praha@quicktour.cz